Assys blog
.....extra ordinary girl_

Červen 2015

Nikdy- básnička

30. června 2015 v 14:42 | assys_ |  básničky
Nikdy

Nikdy je strašné slovo,
kvůli kterému musíme začít vše nanovo.
Zničí vše: lásku, přátelství, důvěru,
a to ještě nedošli jsme k závěru.

Všechny sny překazí a zničí,
to co bylo moje, je teď ničí.
Nevím co se stalo, všechny sny jsou pryč,
´Pokud je ti na nic, klidně si zakřič!´.

Můžeš křičet sebevíc,
můžeš plakat hořce,
všechno stejně je na nic.
Moc nikdy je bez konce.

Sedím tu a divím se, proč takový mám strach,
kéž by tvé nikdy šlo smést jako prach.
Prach, lehký a šedivý,
´Proč pláčeš?´už se nikdo nediví.

Tímhle končí moje báseň,
díky které nikdy,
nikdy neřekla jsem.... :´)

Assys_

Jsou barvy jen klamy?

29. června 2015 v 18:42 | assys_ |  úvahy
Barvy. Co když lžou? Zkusím vám vysvětlit takovou myšlenku, která je založená na tom, že barvy nemusí být pro všechny stejné. Šáhlé, ale děsivě možné. Teď aby jste tomu rozuměli se vrátíme zpět, do doby kdy vás rodiče učili barvy. Dejme tomu že před vás předskládali různobarevné čtverečky a ukazovali: tohle je červená, tohle zelená, modrá, žlutá,... takto vám je vštěpí do hlavy. Pak přijde váš sourozenec a rodiče mu na stejných čtverečcích ukážou co je červená,...A tak se naučíte pojmenovávat barvy. Jenže co když vidíte červenou třeba úplně jinak než váš sourozenec, třeba ji vidíte jako "zelenou", ale rodiče vám vštěpí že je to červená. Takže takhle vedle sebe žijeme a je neodhalitelné jestli opravdu barvy vidíme stejně nebo odlišně.
Uvedu příklad: Kamarádka si přinese do školy červené triko. Vy jí řeknete: "Máš pěkné červené triko, jako ty třešně co máš ke svačině"
= důkaz, že to zjistit ani přirovnat nejde..k čemu? No jedině k barvám, ale ty můžete vidět prostě jinak. Chápete? Tvá kámoška vidí triko a třešně stejně, ale třeba "modře", ty taky vidíš triko i třešně stejně, ale třeba "žlutě", ale stejně je to pro vás ta červená, jak vás to naučili rodiče, které to naučili jejich rodiče....

Doufám že jste pochopili moji teorii a uvítám jakákoli vývratná fakta!




Assys_

Chci se vrátit zpět!

27. června 2015 v 14:30 | assys_ |  úvahy
Dnešní generace je odporná. Nesnáším ji. Přesto, anebo právě proto do ní i já patřím. Mobily jsou jen začátek. Nemyslí samozřejmě to, že se dnesk apořád volá, nebo se moc dává na vzhled telefonu.
Mluvím o "selfíčkách", neustálém paření na internetu, naprosta ignorace a v neposlední řadě taky tohle všechno ve škole, nebo jinde kde si chcete někdy s lidma pokecat, na něco se zeptat.
A už jsme u ignorace. Naprosto nechutná, bezprostřední, bezohledná ignorace. Je ot tak smutný, když holkysi povídají přes snapchata sedí vedle sebe. Nebo ještě lépe přes face, snap, či další mozkovymyvatelné stránky flirtují a zadávají se s kluky. Když se ale potkají v realitě příjde hořké zklamání.
Pak jsou tu "selfie". Nevadí mi když třeba já nevím, děláte něco neovyklýho jako jdete do divadla, na lanovce, nebo třeba v cizí zemí. Ale to co miluju je to, že se všichni fotí všude. Na youtube najdete spousta videí kde si ze své závislosti dnešní generace dělá srandu. To je sice pěkný, ale zato smutný je že to u srandy nekončí. Že přesně to dělají. Vědí, že je to špatný, pořád do toho čumět, udělají si ze sebe srandu. A pak tu srandu dělají v realitě. Směšné, co? Ne, ani trochu.
Tohle byli jen mobily. Chápete? Jen mobily. Mohla bych výjmenovávat dál. Nechutně sprostá slova, už v hodně útlém věku bezprostřední mluvení o sexu (šukání, pokud to tak musím nazvat), málokdy chodí ven něco udělat, prostě se jen poflakujou po obchoďáku a takhle bych mohla vyjmenovávat do nekonečna.
Hrozně se chci vrátit zpět, do dřívější generace, kde děcka měli hadrový panenky a stavěli si stromový domečky, (teď nemyslím to, když jim v dnešní generaci jejich zazobaný otec koupí, dřevěný dům z veškerým vybavením) stydlivě si vyznávali lásku a když se vrátím ještě o další generaci vpřed měli za co bojovat.
Za co umřít. Jak umřeme my? Z pocitem že jsme v nějaké hře, (ne, nevyznám se v tom jaká hra zrovna frčí) nebo postoupili do dalšího levlu. Takže pokud si tohle přečtete a souhlasíte se mnou, nechci aby jste mi to odkejvali.
Chci aby jste se taky stejně jako já se snažili, aby dnešní generace byla jiná. Protože pokud bude taková jaká je teď, chlapům půjde jen o sex a holkám se hnusí děti a celý den surfujou na internetu, kde pak skončíme?
Nechci to vědět.

Assys_

Odsuzování blogerů

27. června 2015 v 14:30 | assys_ |  úvahy
Takže, po dlouhé době jsem se rozhodla zase něco napsat. Vůbec nevím jeestli jsem spíš výjmka, nebo je to obvyklé, ale mě prostě spolužáci "odsuzují" za to, že jsem blogerka. Vím, že blogerů je hodně, ale u nás nikdo nebloguje (nebo o tom aspoň nevím). Blogování totiž navazuje na to, že mám ráda češtinu, ráda píšu příběhy a miluju sloh, taky ráda a hodně čtu a s porovnáním s ostatními až divně moc. Neujdou jim často jízlivé poznámky o tom, kdy na to beru čas a že nad knížkama furt sedím. Ale to není pravda, mám spoustu věcí na práci a ke čtení se dostanu a večer, jenže protože čtu rychle a knihy mě rychle vtáhnou do děje, přečtu toho hodně. Rychle a ráda se učím básničky a sama, i když si netroufám je skládat, minimálně poznám když se něco nerýmuje. Zatímco spolužačky s klidnou hlavou, píšou básničky a ještě se jimi chlubí a já nemám to srdce jim to vytknout, jen se tiše divím, jaktože to nevidí. Píšu si pro sebe příběhu a už jsem se naučila se o nich nezmiňovat, protože vím jak to bolí, když mi holky naznačí že je to nezajímá. Ale teď už k samotnému blogování. Blogy ě snad baví ještě víc číst, než psát a tak prostě když se o něčem bavíme, vyhrknu k tématu názor kterej jsem na blogu četla. Holky si ani neposlechnou co jsem četla a už otráveně vzdychají a říkají: "Áha, už zase čte blogy" "Děláš taky něco jinýho?" Přitom nejde o víc, než že si přečtu články na hlavní stránce. Ze čtení blogů jsem zjistila spoustu nových názorů a tak. Já prostě nevím, příjde mi zajímavý, říct třeba taky něčí jinej názor, nebo co jsem četla. Tak už to holkám neříkám a je to v pohodě. Ale stejně jsem pořád zmatená, kde je problém?

Assys_

knižní výzva 2015

27. června 2015 v 14:28 | assys_ |  výzvy a soutěže
Rozhodla jsem se poprvé zúčastnit se knižní výzvy kterou každoročně pořádá Ells ( http://ells.cz/ ).Rozhodla jsem se pro padesát knížek, tak snad to nějak zvládnu... Odkaz: http://ells.cz/?p=5521

1.Harry Potter a Vězeň z Azkabanu- J. K.Rowlingová
2. Modrá jako indigo- Cathy Cassidy
3. Templetonovic dvojčata dělají scénu- Ellis Weiner
4. Hvězdička- Jacqueline Wilsonová
5. Počertěná, správné rozhodnutí- Shani Petroffová
6. Počertěná, pozor co si přeješ- Shani Petroffová
7. Lízinka-Jacqueline Wilsonová
8. Kostičas- Samantha Shannonová
9. Harry Potter a Ohnivý pohár- J. K. Rowlingová
10. Zuby nehty- více autorů....
11. Tlukot mého srdce- Alf Kjetil Walgermo
12. Kluk v sukních- David Walliams
13. Počertěná, kouzlo lásky- Shani Petroffová
14. Dóóóóst dobrý úlety- Karen McCombieová
15. Dóóóóst dobrá schíza- Karen McCombieová
16. Krysburger- David Walliams
17. Dracula- Bram Stoker
18. The call of the wild- Jack London
19. Já, srandista na druhou- James Patterson
20. Deník malého poseroutky, Rodrick je king- Jeff Kiney
21. Sága stmívání, oficiální ilustrovaný průvodce
22. Matika a další pohromy- Thomas Brezina
23. Naše totálně ujetá rodinka- Thomas Brezina
24. Ségry na zabití- Thomas Brezina
25. Baletní střevíčky, cesta do londýna- Beatrice Masini
26. Blonďatá Kerolajn- Ivona Březinová
27. Prázdniny za všechny prachy- Petra Braunová
28. Poprask na závětrné hoře- Věra Řeháčková
29. Uzly a pomeranče- Iva Procházková
30. Výkřik do tmy- Manuela Martini
31. Mrazivé léto- Manuela Martini
32. Pátračka Gilda a Jezerní panny- Jennifer Allisonová
33. Pátračka Gilda a Mrtvá schránka- Jennifer Allistonová
34. Pátračka Gilda a Duchova sonáta- Jennifer Allistonová
35. Dárek pro čtrnáctku- Barbora Robošová
36. Čarodejnice bez koštěte- Hermína Franková
37. Panenka z kostí- Holly Blacková
38. Temný pán, zloduch v nesnázích- Jamie Thompson
39. Tajemství Morrowů- Susan McNallyová
40. První stříbrná kniha snů- Kerstin Gierová
41. Hobit- J. R. R. Tolkien
42. Pán prstenů, společenstvo prstenů- J. R. R. Tolkien
43. Pán prstenů, dvě věže- J. R. R. Tolkien
44. Pán prstenů, návrat krále- J. R. R. Tolkien
45. Silmarilion- J. R. R. Tolkien
46. Hvězdný prach- Neil Gaiman
47. Poslední poklona Sherlocka Holmese- Arthur Conan Doyle
48. Spočítej hvězdy- Lois Lowryová
49. Deník malého poseroutky, Rodrick je King- Jeff Kiney

(P.S: bohužel jsem výzvu objevila pozdě a spousta knížek co jsem četla v lednu jsem zapomněla, ale tak co...)

červená-ještě nepřečetla
růžová-čtu
tmavě modrá-přečteno
černá- už nepřečtu (patrně vrácená do knihovny)

Assys_

Hnusní spratci- no vážně?

27. června 2015 v 14:23 | assys_ |  úvahy

Fretky rozmazlený! Usmrkaní fracci! Špinavý fakani!
Komu myslíte že patří tyhle nadávky? Obyčejným děckám. A proč to dospělo tak daleko?
Jaký si je uděáte takový je máte.
Hele, já nechci bejt zlá, ale ty děcka se rozmazlený nerodí . Jsou to děcka žen, který jsou pro holky co děcka nesnáší cool. Ano, takovéhle děcka vychovávají paní které děti nesnáší, jen si prostě chcou...ehm...užít. A pak, když si třeba povídáte ze svojí starou kámoškou, obdivujete ji že tak dlouho prohlašovala, že děti nesnáší a nikdy názor nezměnila. A hele, co tady dělá to hnusný děcko co ječí po celý místnosti a mrská věcma o zem? Její dítě. Je jí ukradený. Děcka se musej vychovávat, ne? A jak to řeší většina holek? Dávají od děcek ruce pryč. Protože si myslí že by vychovali stejnýho spratka. A možná by opravdu vychovali, jenže problém je v tom že tohohle se chytají už i inteligentní holky, který kdyby měli dítě bylo by fajn a třeba by ještě na tom světě něco dokázalo a ona by na něho mohla být pyšná. Ale nebude. Protože kolem sebe májí kámoškyco tvrdohlavě děti nesnáší a pořád jim do hlavy všťěpují jenom to špatný a taky kolem sebe vidí ty "zkažený děcka" a je to tím že dneska jich je opravdu hodně. Ale věřte mi, to není chyba těch děcek. Oni se sami nevychovali. Nikomu proboha nevnucuju aby nějak zbožňoval děti nebo mu nedejbože někdo přikazoval aby dítě měl. Jde jen o zamyšlení. Taky jste tím děckem byli. Co kdyby vaše matka se na to vykašlala jako vy? Fajn, to už jsem trochu odbočila. Každopádně, nezapomínejte že i s děckama můžou být úžasný chvilky. Tolik zážitků...nebo aspoň fakt že vás má doopravdy rádo a upřímně je to větší jistota než těkavý přítel. Ne, ani s vaším dokonalým yorkshirem nebudete mít tolik zážitků. Hele to je asi všechno co jsem chtěla říct, tak se nad tím pouze a jedině zamyslete (nemusíte proti mě demonstrovat (říkám to proto že tuším, že bude asi hodně lidí proti).
Díky. Nevinný
Assys_

Ideální "kámošenky"

27. června 2015 v 14:21 | assys_ |  úvahy
Přemýšlím nad tím jestli existuje ideální přátelství. Vždycky jsem si myslela že ne. Jenže teď když vidím všechny ty holky kolem mě, začínám uvažovat. Já mám taky svý kámošky, znám jejich dobrý a blbý vlastnosti a taky jsme se za tu dlouhou dobu co se známe několikrát pohádali. Myslela jsem že je to normální. Přemýšlím, že kdybych přestoupila na jinou školu, jestli bych měla taky ideální přátelství. Že to, že jsem si v pár věcech nesedla s těmito kámoškami, byla jen smolná náhoda, nebo je to snad věkem? Nevypadá to tak. Totiž, znám pár holek v mém věku a to je pořád: "Holky co mě nikdy nezklamou a dokážou my zvednout náladu." "Dokonalé kočky moje, nejlepší chill s něma." "Nevykašlou se na mě ani když jsem protivná." a k tomu většinou nějaké "čupr" selfie. Zdá se mi že oni se nikdy nerozhádali. Neznám je sice tak dobře, ale všude se dlouze objímají a říkají si jak jim na nich záleží. Mě na mých kámoškách taky záleží, ale pořád jim to na fejsbůčku nesděluju, protože pár z nich ho ani nemá (jasně, uhádli jste, jsme odpad společnosti, my nejsme ty co nosí trička s odhaleným bříškem a denně na sebe patlou tuny mejkapu). Když je někdy poslouchám smějou se úplně pořád. Vím, že smích je zdravý, ale nejsem zrovna přívrženec toho, smát se úplně všemu, ještě když je to vůči ostatním pěkně necitlivé. Někdy jsem zaslechla to, čemu se smějou. A ano, pochopila jsem to. Oni sprostě někoho hejtujou. Nikdy se nehádají, ale když jsou zvlášť slyšela jsem od nich na sebe hodně sprosté nadávky a přitom když se vrátili, zase se hrozně smáli. Prostě tyhle nadávky berou na hrozně lehkou váhu. Kdybych já někoho tak pomlouvala jak oni sebe navzájem, tak bych se s tím dotyčným aspoň nesmála a nepsala mu na facebooku k narozeninám, kolik toho spolu prožili a že bez ní by byla nikdo a další a další, které bych tady mohla jmenovat donekonečna. A já těmhle holkám chci jen vzkázat: Nebuďte tak hrozně ideální holky. Vypadá to krapet falešně.
Přiznám, se někdy jim tu jejich idealitu přátelství závidím, ale pak si najednou zase řeknu, že bych s nimi v životě neměnila.
Assys_

Graffiti: nepleťte si umělecká díla se čmáranicemi!

27. června 2015 v 14:19 | assys_ |  úvahy
Když se kdokoli jakýmkoli zdrojem oboří na Graffiti (například tak že často poškozují cizí majetek) jejich hlavní výmluva je: "Graffiti je umění! Chce to cit, talent, není to jen jednoduše záměrné ničení majetku!" A já s tímto opravdu souhlasím. Pokud ovšem neříkají sprejeři graffiti i tomuto:
Tomuto říkám ničení cizího majetku. Sprajer přiběhne, rychle ve tmě načmárá podpis aby ho nechytli "fízlové" a zdrhá zase pryč. Protože tohle (tedy alespoň podle mého názoru a toho co vidím) dělá většina z nich. Jasně dneska už je opravdu dobré graffiti umění a už jsou na to ustanovené zdi, dokonce i výstavy. Jenže většině sprajerům jde hlavně o to aby bylo vidět že zrovna oni jsou ti rebelové kteří se podepsali na zeď cizího domu. Jsou to ti na které majitelé domu nadávají a musí znovu dům natřít. Jaké dobrodružství, že?
Oni ví, že mají možnost se výtvarně vyřádit, dělat to co je baví na povolených místech. Ale to je nebaví. Graffiti není založeno jen na uměleckém nadání, ale i na tom adrenalinu. A to je to co oni vyhledávají.
Někteří z nich třeba ani fakt pěkné graffiti kreslit neumí. Přiznávám, zkoušela jsem to a pokud to dlouho netrénujete, opravdu to vůbec není jednoduché a tak proto kde kdo nemá vlohy. Mě se graffiti taky líbí. Jenže jenom to neodfláknuté, povolené a na zdech pro sprajery.

P.S: Opět a zase: je to můj názor.... :)
Assys_

"Ta" šprtka

27. června 2015 v 14:17 | assys_ |  úvahy
Ano, i já patřím k těm "šprtům" jak jim s oblibou říkají ti, co jim učení "nejde", nebo jsou prostě líní se učit. Mám dobrý známky. Učím se, přiznávám. To není žádná ostuda (i když semi zdá že to dnes jako ostudu pár lidí bete, jako třeba ti, co se mi posmívali), ale myslela jsem že "šprtat se něco" (pokud musím použít ten hnusnej název) je učit se něco nazpamět. Opět, přiznávám, něco se musím naučit nazpamět, něco se jinak prostě naučit nedá. A první tupé argumenty spolužáků? "Máš se to učit v souvislostech!" Jasný, jenže jak se mám asi naučit v souvislostech výjmenovat "třeba" souřadící spojky? Takže většina považuje za lepší nápad napsat si tahák a nebo se ještě lépe ani nesnaží si ho napsat a prostě si strčí do lavice sešit. No a projde jim to? Samozřejmě. Učitélé si toho nevšimnou, i když se mi zdá že si toho někdy ani všimnout nechcou. Víte jak se pak cítím když jsem se na to učila zatímco ostatním stačilo jedno líné gesto ruky která dává pod lavici tahák? (Jejda trochu jsem se rozjela,... :D) Hodně mizerně, řeknu vám, fakt hodně mizerně. Někdo by třeba řekl: "Tak proč ses to šprtala? Proč sis taky nenapsala tahák?" já si to překládám asi takto: "Proč jsi nešla se stádem jako blbeček a neopisovala jsi?". Jednou, nebo dvakrát jsem si v nouzových případech tahák taky napsala,ale tyhle lidi si je píšou každej test! Krom toho já si na ruku třeba napíšu dvě, tři slova, zatímco oni nemají problém s celým sešitem, kde to mají hezky naservírovaný před nosem, spousta textu a popořadě, jak jednoduché co? A pak se ještě ti lidi cítí jako velcí borci co jim prošel tahák. To fakt miluju.

Dokonce jsem se setkala s případem, kdy mi kámoška která není jedničkářka řekla "Náhodou, "šprtka" není urážka! Já bych byla ráda kdyby mi říkala šprtko. Svědčí to o tom že jsi chytrá!" Jenžeto jde poznat že to vyšlo z úst holky které do šprtek nikdo nenadával. Ale to je jedno. Taky si někdy říkám proč se mi děcka posmívají a.....nakonec si myslím že je to proto že mi lepší známky prostě závidí. Já vím že to už je dost ohraný, ale něco na tom fakt je. Můj život není o učení, jen mi na známkách prostě záleží. Nechci aby to vyznělo že já jsem dokonalá, mockrát mi to ujede na horší známky. A i mimo učení dělám spoustu chyb. Takže tohle byl můj názor na ty co se posmívají, ať se někdy zkusí napřed zamyslet než někoho nazývají "šprtem". K tomuhle tématu by se toho dalo napsat spousta, ale myslím že dneska už to fakt stačí :). Mějte se!

Assys_

Co bude pak?

27. června 2015 v 14:16 | assys_ |  úvahy
Snad každý z nás o tom někdy přemýšlel. Je to dost morbidní téma, ale nemohla jsem si ho nechat pro sebe...

Co bude až umřeme? Zkusím tu vypsat pár způsobů o kterých si lidi myslí že budepak. Já sama vůbec netuším....nechám se "překvapit"....

Nebíčkáři
Pořád ještě někteří z nás věří že po smrti bude nebe, tak jak si ho lidi "vymysleli". I tenhle druh lidí se dá rozdělit. Opravdu jen málo z nás dnes věří na kýčovité andělíčky s harfou a pod nohama obláčky, potkáme se ze všemi co nám umřeli. Nebíčkáři jsou ale hlavně tací, kteří si myslí že po smrti nám bůh zařídí klid a mír a odpočinek. Na prostředí se třeba tolik nedbá. Jen málokdy se "Nebíčkáři" označují (spíše řečeno "já je teď tak označuju, totiž... víte jak to myslím...) nekřesťanští lidé.

Sám na světě
Představte si že by jste byli sami na celém světě. Všechny ulice vymetené, mohli by jste si dělat co by jste chtěli....zní to lákavě, ne? Ne. Po chvíli by to ale začalo být trochu děsivé, nemyslíte?

Tma, ticho a klid
Další skupina lidí tvrdí že po smrti lidi uvidí jen tmu a ticho. Nic nebudou potřebovat, jen budou odpočívvat v té tmě. Nadosmrti jim bude stejně dobře. Tohle je asi nejrealističtější možnost, ale, není to stejně trochu psycho? Už nikdy nebudete nikdy moct nic dělat. Proto si místo těchhle realističtějších teorií vymýšlíme různé barvité osudy co nás po smrti čekají.

Reinkarnace
Lidé ( navazuje na náboženství) také věří na reinkarnaci, tedy znovuzrození v jiném těle (i zvířete). Co takhle naučit se létat, nebo zjistit že muchomůrka červená je docela mňamka :D ? Je to docla pro člověka příjemná teorie, že nebude někde v hlíně ožírán červy, ale bude nějaký "zvířátko. Nevýhodou je, že zvířata mívají dříve smrt a kolikrát i bolestivější. Myslím, ale že tahle teorie se dá tak trochu vyvrátit. Co kdyby se totiž člověk převtělil do člověka? Proč by to světu neřekl? Lidé říkají že by si to nepamatoval, ale....co by z toho "pak měl". Když máte vymazanej mozek tak je to hodně podobný jako by to byl úplně novej život.

Znovusetkání
Další z těch teorií je ta, že po smti se "někde" (třeba v nebi) setkáme. Ti co zemřeli tam budou spolu pokojně hospodařit. A co místa? Toho je nekonečně! Funguje to tak i s domácími mazlíčky? Co kdyby váš králík Mrkvička z dětství po smrti k vám hezky přihopkal? Docela cute teorie....počkejte a uvidíte.... -_-

Velké nic
Hodně lidí se taky domnívá že po smrti nebude nic. Že nebudeme přemýšlet, budeme pryč, navždy a po smrti je konec. Sice je to těžko představitelné ale po smrti už si nic nebudeme pamatovat a příjde mi to neuvěřitelné jak to tady píšu, prostě....
.....bude konec. (nerada bych navodila nepříjemnou atmosféru a proto.... vám radím o to víc: užívejte života a nezapomeňte se taky někdy od trhnout od complu! :))

A v co věříte vy?
Assys_
kykyrykýý