Assys blog
.....extra ordinary girl_

Velkorysí sobci

7. října 2015 v 18:27 | assys_ |  Téma týdne
Kdybych vyhrála milion korun, co bych s nimi udělala? Samozřejmě věnovala pro chudé v Africe! To by zřejmě velkoryse řekla většina z vás kdyby vyhrála takhle velké peníze. Jenže ono to není tak jednoduché.
Všichni si hned představí nemocného černouška umírajícího hlady a já mu poskytnu peníze! Bude se mít úžasně! Taková idylka. K tomu si ještě všichni známý o mě řeknou jak jsem velkorysá, že jo. Ale to, že jsou to vyhozené peníze dojde jen málokomu. Ne snad že by černoušci peníze nepotřebovaly, nebo že by se měli výtečně, to ne, jen se někteří občas málo zajímají komu do ruky ty peníze půjdou.
Protože to možná nebude hlady umírající africká rodina, ale nějaký vychytralý zbohatlý obchodník, který si všechny, nebo alespoň velkou část z darovaných peněz. Hřeje vás u srdce představa že se něčím takovým živí? A že se mu žije náramně dobře?
Mě by teda bylo líto těch peněz. Je škoda, že je tak těžké věnovat peníze přímo potřebným, ale vypadá to jako by to někomu ani nevadilo. Prostě je to ten úžasnej člověk co dal do Afriky peníze, vsadím se, že ani kdyby mu řekli že se to dostalo do nesprávných rukou, nikomu to neřekne a radši bude dál ten velkorysí sobec.

Assys_
 

Nezabiješ dítě..

4. října 2015 v 16:06 | assys_ |  úvahy
Pčece byste nezabili nevinné dítě? Ne, nikdy. A přece je zabíjíte a ani vám to nedochází. Potrat, antikoncepce a už jsem u toho. Fyzicky sice nikoho nezabijete, ale je to trochu složitější.
Některé názory říkají, že pokud se potrat udělá včas, dítě to ani nebolí. Ale ono nejde ani tak o fyzickou bolest jako o to, že kdyby jste dítě nepotratili, nějak by vypadalo, byla by to nějaká osobnost, člověk. Nový člověk. Život dítěte přece nezačíná jeho porodem. Začíná spojením spermie a vajíčka v břiše matky. To ví přece každý.
U antikoncepce, je to jako by jste dítěti zábranili žít. Strašné. A možná pokud máte nějaké cítění až budete starší si uvědomíte, co to mohlo být za člověka, koho jste zabili. Možná by ten člověk udělal něco významného pro vás nebo pro celý svět. Maličkosti, za které by jste na něho mohla být pyšná. Strašný pocit viny, to je to co na vás doráží. Pokud dítě opravdu nechcete, nikdo vám nebrání, ale musíte počítat s tím, že je to něco nepřirozeného, nemít děti, takže s tím ponesete i následky a starosti.
Starosti jestli například berete správnou antikoncepci, (existuje i taková, kterou dítě nezabíjíte, to by jste si ovšem museli dát tu práci a sledovat si to) aby nepraskl kondom, aby se vám při potratu dítěti něco zásadního nestalo, nebo si sex úplně odepřít. Pro mnohé velká oběť. Proto si radši slepě berou antikoncepci a v případě nouze dítě s lehkou hlavou potratí.
Věc, co já asi nikdy nepochopím.
Assys_

Zrazená a adoptovaná

4. října 2015 v 15:27 | assys_ |  úvahy
Zrazená a adoptovaná. Takhle jsem si někdy jako malá připadala. Proč? To nedokážu vysvětlit. Nejsem si jistá, jestli jsem jediná, kdo nad tím někdy přemýšlel, každopádně já jsem si tím lámala hlavu skoro celé dětství.
Ne že bych byla jako malá nějak nešťastná. Naopak, měla jsem úplnou rodinu, žádný alkoholismus, závislosti nebo těžké nemoci. Přesto anebo možná právě proto jsem pořád přemýšlela nad tím, jestli nejsem adoptovaná.
Ne že bych chtěla být, při té představě mi běhal mráz po zádech, ale ta možnost tu byla. Možná tyhle pocity ve mě vyvolávalo i to, že jsem někdy zlobila, dostala na zadek, nebo se mi zdálo že mě nikdo nechápe. Tak jsem si prostě řekla, že k nim nesedím a nepatřím. Přesně si nepamatuju nakolik jsem o tom byla úplně přesvědčená, každopádně vím, že jsem to hned nehodila za hlavu.
Přemýšlela jsem nad tím jako dítě do "takové hloubky", že na fotkách kde je se mnou máma těhotná, jsem si pořád myslela, že si něčím břicho vycpala.
Když jsem se odvážila o tom s mámou mluvit, řekla mi, že kdybych byla adoptovaná, už dávno by mi to řekla. Uvěřila jsem jí a řekla jsem si: Takže nejsem ta jediná chudinka nepatřící do rodiny? A vtom jsem si uvědomila, že malý kousíček ve mně chtěl, abych byla odlišná, aby mě pak sourozenci litovali a abych se měla na co vymluvit, když si s rodiči nebudu rozumět. Taky bych určitě podnikla dobrodružnou výpravu za svými pravými rodiči a žili bychom šťastně až do smrti.
Zmiňovala jsem se už že jsem byla malá?
Dobře. Každopádně až mi to došlo se vším všudy, že opravdu nejsem adoptovaná a dala jsem si pět a pět dohromady, byla jsem ráda, že jsem ráda.

Měli jste někdy jako malí taky takový pocit nejistoty že vaší rodiče nejsou vaši?

Assys_
 


Zase konec světa?

11. září 2015 v 19:27 | assys_ |  úvahy
Možná už jste slyšely o té novince že na nás spadne obrovský meteorit. Jediné zprávy které to zveřejnili byla nova. Dost lidí si ze zpráv na nově dělá srandu a smějí se její primitivnosti, ale jakmile tam vyvěsí nějakej boom, o kterým v seriózních zprávách nemluví, lidi jim vysej na rtech.
Jestli jste o tom ještě neslyšleli tady odkaz: http://tn.nova.cz/clanek/konec-sveta-katastrofa-ma-podle-proroctvi-prijit-uz-v-zari.html
Pokud jste viděli nebo četli víte o co jde. A jak jsem říkala, lidi k životu potřebují něco šokujícího a baví je se strachovat a pořád dokola o tom tlachat. Já nejsem vyjímka.
Dá se to přirovnat třeba k lochnesce nebo Yettimu. Vědci dokázali, že neexistují, ale lidi si pořád vymýšlí hloupější a hloupější důvody, proč existují. Neberte jim to. Každý den jsou do školy/práce, pak domů udělají svoje povinnosti, možná se podívají na telku. Vzrušení? Žádné. Lidi mají objevitelské pudy. Chcou zjistit něco nového, šokujícího. Něco co by do jejich rutinního života vneslo aspoň trochu života. Možná že i proto se hodně lidí nemůže nabažit fantasy knížek, kde spolu s hrdiny prožívají zvraty, jaké na planetě díky vyspělým technologiím nikdy nezažijí.
Když jsem si nahoře uvedený článek přečetla, s kámoškama jsme o tom tlachali celý den. Náramně mě to bavilo. Někdy tohle lidi nemůžou uznat. V určité míře je panika baví. Je to něco jako dobrodružství.
Nebo jak před nedávnem poblíž nás se odehrála vražda čtyř lidí a bylo z toho velké haló. Holky brečeli, že nechcou domů, že tam na ně číhá, že je zabije, i když už byl dávno někde ve Washingtonu (jak jsme se později dozvěděli).
No, ale pak jsem si taky přečetla tenhle článek: http://www.astro.cz/clanky/ostatni/v-zari-nam-zadna-drtiva-srazka-s-asteroidem-nehrozi.html
Který mě postavil zpátky na zem. Stejně mě ale někde uvnitř hryzala myšlenka, že přece jen, každý se může splést a pro jednou třeba nova nevydala slátaninu a naopak právě ona jediná měla pravdu..
Assys_

Vlna imigrantů

11. září 2015 v 18:40 | assys_ |  úvahy
Imigranti. Už jsem četla spoustu článků na tohle téma s rozličnými názory. Už jsem si vyposlechla tolik sporů, že se je odvažuji ve svém článku soudit. Na tohle téma zas nejsem tak vzdělaná a asi vás neobohatím žádnými odbornými kecy. Jen tu chci zhrnout co mi přineslo to, dlouho poslouchat názory ostatních a sama mlčet.
Tak na začátku, aby jsme se tady nehádali. Nejsem ani na jedné straně, jasný? Jen prostě si tu chci upřesnit pro a proti pouštění sem imigrantů.
Jasně jsou tu rodiny, které nemůžou za válku a mnohdy s ní nemají nic společného. Krom toho s nimi pohraničáři zacházejí jako se hmyzem. Nechají je i s dětmi umírat, nepomůžou jim i když oni nám by asi pomohli. Je to všechno tak strašně surové.
Ale tohle je jen jedna strana věci. Ta druhá nám říká, že dost zvláštní je to, že emigrují hlavně muži a tak se dá říct, že většina z nich nechala rodinu napospas teroristickým útokům a jeli si sami zachránit svůj krk. Taky jsou pro svůj krk schopni dělat taky špatné věci, i když rádi všechno hází na lidi co je v Evropě nechcou. A pak dají do televize jen tu jednu stránku, jak tam chudáci trpí (neříkám že ne :´( ).
Krom toho, řekněme si to narovinu: česká ekonomika nění zrovna špičková, ale fajn: nebuďme sobci: pár bychom jich jsem dát mohli, ale já chápu strach čechů: bojí se, že imigranti se začnou rozmáhat a obsazovat evropu a budou jako jeskyňky: pustíte je na dva prstíčky a oni se vám vecpou do života.
Taky jsem už slyšela nějaké informace, že ve městech kam imigranty pustili se zabarikádovali do domů obyvatel a ze jmenovaných obyvatel se stávají bezdomovci. Také se budou snažit rozmáhat svoje náboženství. Češi (a další) se bojí, že nebudou skromní. Budou se tvářit jako, že zákony budou respektovat, ale nevydrží to. Jejich náboženství je totiž jak víme o dost přísnější než naše (pokud ještě vůbec nějaké máme).
Ale musím uznat, že jsou to jen dohady. Že tohle si lidi myslí, že by se stalo, kdyby je sem pustili, ale protože je sem nepustili, nikdo na to nemá důkazy. A možná i proto vznikají na toto téma velké hádky.

I tak to z tohoto článku vypadá, že bych je sem radši nepouštěla, ale má to jedno hrozně velké ALE. U jednoho článku který napsala slečna s názorem nenechat uprchlíky pustit do Evropy měla přiložené video (rozhodně se neodkazuji na slečnu, ta měla názor docela rozumný). A jak už jste možná uhodli šlo o video Tomia Okamury.
Vybral si to lehčí: řekl čechům to co většina z nich chce slyšet. Ani jeho názory, až na menší arogantnost nejsou nijak špatné. Ale nebojím se říct, že jakmile jsem si jeho video rozklikla na Youtube, ty komentáře pod tím videem opravdu špatné byly.
Nevím jestli jsem měla prostě smůlu, možná na ostatních videích tak špatné komentáře nebyly, ale tolik rasismu jsem pohromadě snad ještě neviděla.
Myslela jsem, že potom všem humbuku proti rasismu snad nikoho nenapadne veřejně vystupovat proti tmavé rase. Opět jsem se mýlila. Nemá cenu ty komentáře citovat, ale šlo o něco ve smyslu: "Jediný, komu na česku ještě záleží!" "Konečně budoucnost pro naše děcka!" "Ať ty černý huby táhnou pryč!", "Heil Hitler!", "Hnusný černý svině, Okamura na Hrad!", "Vyražděte tu černou špínu!".
Nevím nakolik je to legrace, ale vypadá to, že to ty lidi myslí vážně. Tak to je hodně smutný.
Assys_

Jaký je smysl tetování?

21. srpna 2015 v 16:27 | assys_ |  úvahy
Ano, "bohužel" i já patřím mezi odpůrce tetování. Je to umění a nadhérné umění, to se musí nechat, ale představa, nechat si to na kůži až nadosmrti mě děsí. Udivuje mě že potetované lidi to neděsí. Ale o tom jsem psát nechtěla.
Teď ani nemluvím o tom že to na staré a vrásčité kůži vypadá blbě, nehodí se to kdekam a za odstranění ještě kolikrát zbyde šmouha a stojí to nekřesťanské peníze.
Teď chci mluvit o tom jak si lidi to tetování vybírají. Málokterý potetováný člověk vám řekne, že prostě na sebe něco naplácal aby byl cool. Většina lidí kterých se zeptáte "Co by sis chtěl/a nechat vytetovat?" odpoví "Něco co pro mě bude něco znamenat."
Ano. A to je ta věta kterou tu chci malinko rozebrat. V dnešním světě mě nenapadá moc věcí co by mohli pro obyčejného člověka něco znamenat. Jediné co mě napadá tak lidské tváře: osoby co člověk zbožňuje (zpěváci, herci, mrtvý příbuzní, přítelkyně a další..), ale to mi nepřijde nějak převratně originální a hlavně: Ve stáří nemusíš už tak zbožňovat tu osobu jako před třiceti lety. Logicky.
Vedu normální spokojenej život, ale nemám žádnej "talisman" kterej bych si mohla nechat vytetovat a myslím, že nejsem sama, pokud teda nežijete v nějakém sci-fi světě.Myslím že tahle věta "Něco, co pro mě bude něco znamenat." má zaklady v těch dobrodružných filmech a knížek. Nic pro ti nim nemám, dokonce na nich sama taky ujíždím, ale jde o to že měli třeba nějaké poslání, bitva, vedli dobrodružný život plný zvratů a tak je možné že se někde ten talisman prostě vyloupne.
Ale v tomhle životě? V tomhle pohodlném světě ve kterém většina teenagerů prosedí život u počítače a nic neprožijí a pak prohlásí, že si chcou vytetovat něco co pro ně něco znamená.
Možná proto lidi odpovídají takhle a neřeknou konkrétně co pro ně teda něco znamená. Asi se jim líbí ta věta, ta myšlenka: "Něco co pro ně něco znamená."


Assys_

Transsexualita

21. srpna 2015 v 16:06 | assys_ |  úvahy
Nikdy jsem si nemyslela že se odvážím napsat článek o transsexualitě. Jde o to, že v podstatě "nemám právo" o tom psát když s tím nemám osobní zkušenosti. Ale tenhle článek píšu, protože to ze sebe už opravdu potřebuju vyventilovat. Musela jsem ho napsat.
Tak k věci. Kdysi jsem četla nějaký blog o někom kdo má tyhle problémy (je to muž, ale cítí se jako žena a naopak) a nechal se předělat. Řekla jsem si, jo to chápu. Vzhledem k tomu jak to bylo popsané, že je prostě ten člověk ve svém těle nešťastný, nemůžete to srovnávat s plastikou, (teď nemyslím po úrazu atd.) při které se lidi předělávají z vlasního rozmaru, aby byli krásnější. A podle komentů jsem si potvrdila, že nejsem sama kdo si to myslí. S klidem jsem to pomalu vypouštěla, když jsem se o tomhle tématu nachomýtla s našima. Počítala jsem s tím, že tomu budou rozumět. Strašně jsem se přepočítala. "Mají se smířit s tím jací jsou. Dokážeme se do nich vcítit a představit si jaké to je. Dá se to překonat. Kdybychom byli rodiče transsexuála, neschválili by jsme mu se předělat!" Jak to můžou jenom říct! Na začátku jsem psala, že jsem se napřed ani nechtěla odvážit o transsexuálech psát, když o nich nic nevím, ale v životě bych neřekla že můžu vůbec vědět jak se sakra cítí! Nevím proč mě to tak naštvalo. Mám svoje rodiče ráda a respektuju jejich názory, jako ostatně každá dcera. Spoustu těchhle názorů máme společných, ale tohle mě teda dostalo. A říkám si: "To tyhle názory mají všichni dospělí? To všichni dospělí drží transsexuáli pod pokličkou a stydí se za ně?" A ještě něco: neplťte si transsexuála s transvestitou! Ale o tom asi až někdy jindy..

A pár (no, možná trochu víc než pár) argumentů pro ty co mají názor jako naši: Sice toho o transsexuálech nevím tolik, abych o tom tady mohla rozumovat, ale to hlavní přece snad chápe každý: Mají celý život dusit své právé já? Já vám dokážu uvést příklad z muže na ženu: On prostě si taky chce z holkama drbat a kecat kterej kluk se komu líbí. On přece se chce taky hezky oblíknout a myslí si, že holky to dělají líp. Jestli mě nějaká holka chápe: Copak neznáte ten pocit, že máte zrovna hrozně hezky nalakovaný nehty a hned jste z toho šťastnější? A nebo si koupíte něco hezkýho na sebe a řeknete si: To jsem si ale koupila něco fakt hezkýho, už se těším až to ukážu kámoškám! A to samý z líčením. A tyhle všechny a mnohem mnohem víc pocitů chce dotyčný transsexuál taky zažít. Ne se zvědavosti. Prostě se mu to líbí. Jako holkám. Stačí když se průměrné holky zeptá průměrný kluk: Proč na sebe pořád patláš ten lak a proč ty nehty furt vůbec tak řešíš, když si jich kluci často ani nevšimnou? Prostě se mi to líbí! Chci aby mi to slušelo! Odsekne holka. A přesně tak to má tenhle transsexuál. A když to chce udělat, všichni kluci si z něho utahují a už se s ním nechcou bavit a holky se ho většinou děsí. Ani holky ani kluci nechápou. Ale mohli by. Kdyby transsexuálovi rodiče neschvalovali operaci předělání. Tak ho nechají nešťastného a uvězněného v tom těle.
Párada? Ani ne.

Assys_

Nikdy- básnička

30. června 2015 v 14:42 | assys_ |  básničky
Nikdy

Nikdy je strašné slovo,
kvůli kterému musíme začít vše nanovo.
Zničí vše: lásku, přátelství, důvěru,
a to ještě nedošli jsme k závěru.

Všechny sny překazí a zničí,
to co bylo moje, je teď ničí.
Nevím co se stalo, všechny sny jsou pryč,
´Pokud je ti na nic, klidně si zakřič!´.

Můžeš křičet sebevíc,
můžeš plakat hořce,
všechno stejně je na nic.
Moc nikdy je bez konce.

Sedím tu a divím se, proč takový mám strach,
kéž by tvé nikdy šlo smést jako prach.
Prach, lehký a šedivý,
´Proč pláčeš?´už se nikdo nediví.

Tímhle končí moje báseň,
díky které nikdy,
nikdy neřekla jsem.... :´)

Assys_

Jsou barvy jen klamy?

29. června 2015 v 18:42 | assys_ |  úvahy
Barvy. Co když lžou? Zkusím vám vysvětlit takovou myšlenku, která je založená na tom, že barvy nemusí být pro všechny stejné. Šáhlé, ale děsivě možné. Teď aby jste tomu rozuměli se vrátíme zpět, do doby kdy vás rodiče učili barvy. Dejme tomu že před vás předskládali různobarevné čtverečky a ukazovali: tohle je červená, tohle zelená, modrá, žlutá,... takto vám je vštěpí do hlavy. Pak přijde váš sourozenec a rodiče mu na stejných čtverečcích ukážou co je červená,...A tak se naučíte pojmenovávat barvy. Jenže co když vidíte červenou třeba úplně jinak než váš sourozenec, třeba ji vidíte jako "zelenou", ale rodiče vám vštěpí že je to červená. Takže takhle vedle sebe žijeme a je neodhalitelné jestli opravdu barvy vidíme stejně nebo odlišně.
Uvedu příklad: Kamarádka si přinese do školy červené triko. Vy jí řeknete: "Máš pěkné červené triko, jako ty třešně co máš ke svačině"
= důkaz, že to zjistit ani přirovnat nejde..k čemu? No jedině k barvám, ale ty můžete vidět prostě jinak. Chápete? Tvá kámoška vidí triko a třešně stejně, ale třeba "modře", ty taky vidíš triko i třešně stejně, ale třeba "žlutě", ale stejně je to pro vás ta červená, jak vás to naučili rodiče, které to naučili jejich rodiče....

Doufám že jste pochopili moji teorii a uvítám jakákoli vývratná fakta!




Assys_

Chci se vrátit zpět!

27. června 2015 v 14:30 | assys_ |  úvahy
Dnešní generace je odporná. Nesnáším ji. Přesto, anebo právě proto do ní i já patřím. Mobily jsou jen začátek. Nemyslí samozřejmě to, že se dnesk apořád volá, nebo se moc dává na vzhled telefonu.
Mluvím o "selfíčkách", neustálém paření na internetu, naprosta ignorace a v neposlední řadě taky tohle všechno ve škole, nebo jinde kde si chcete někdy s lidma pokecat, na něco se zeptat.
A už jsme u ignorace. Naprosto nechutná, bezprostřední, bezohledná ignorace. Je ot tak smutný, když holkysi povídají přes snapchata sedí vedle sebe. Nebo ještě lépe přes face, snap, či další mozkovymyvatelné stránky flirtují a zadávají se s kluky. Když se ale potkají v realitě příjde hořké zklamání.
Pak jsou tu "selfie". Nevadí mi když třeba já nevím, děláte něco neovyklýho jako jdete do divadla, na lanovce, nebo třeba v cizí zemí. Ale to co miluju je to, že se všichni fotí všude. Na youtube najdete spousta videí kde si ze své závislosti dnešní generace dělá srandu. To je sice pěkný, ale zato smutný je že to u srandy nekončí. Že přesně to dělají. Vědí, že je to špatný, pořád do toho čumět, udělají si ze sebe srandu. A pak tu srandu dělají v realitě. Směšné, co? Ne, ani trochu.
Tohle byli jen mobily. Chápete? Jen mobily. Mohla bych výjmenovávat dál. Nechutně sprostá slova, už v hodně útlém věku bezprostřední mluvení o sexu (šukání, pokud to tak musím nazvat), málokdy chodí ven něco udělat, prostě se jen poflakujou po obchoďáku a takhle bych mohla vyjmenovávat do nekonečna.
Hrozně se chci vrátit zpět, do dřívější generace, kde děcka měli hadrový panenky a stavěli si stromový domečky, (teď nemyslím to, když jim v dnešní generaci jejich zazobaný otec koupí, dřevěný dům z veškerým vybavením) stydlivě si vyznávali lásku a když se vrátím ještě o další generaci vpřed měli za co bojovat.
Za co umřít. Jak umřeme my? Z pocitem že jsme v nějaké hře, (ne, nevyznám se v tom jaká hra zrovna frčí) nebo postoupili do dalšího levlu. Takže pokud si tohle přečtete a souhlasíte se mnou, nechci aby jste mi to odkejvali.
Chci aby jste se taky stejně jako já se snažili, aby dnešní generace byla jiná. Protože pokud bude taková jaká je teď, chlapům půjde jen o sex a holkám se hnusí děti a celý den surfujou na internetu, kde pak skončíme?
Nechci to vědět.

Assys_

Kam dál

kykyrykýý